Jen poslouchej

Tento text mívali každý den před očima telefoničtí pracovníci Linky Bezpečí:

Jen poslouchej

Když tě požádám, abys mi naslouchal
a ty mi začneš dávat rady,
neudělal jsi, oč jsem tě žádal.

Když tě požádám, abys mi naslouchal
a ty mi začneš vysvětlovat,
proč bych se neměl cítit, jak se cítím,
nechápeš mě a kašleš na to, co prožívám.

Když tě poždádám, abys mi naslouchal
a ty máš pocit, že musíš něco udělat, vyřešit můj problém,
jsi vedle, i když to tak nevypadá.

poslouchej! To je všechno, o co jsem tě prosil.
Poslouchat, ne mluvit, či něco dělat.
Jen mě slyšet!

Rada je příliš laciná.
Dokážu si poradit. Nejsem bezmocný...
Možná trčochu nejistý a málo odvážný, ale ne bezmocný.
Když mi pomůžeš v něčem, co mohu a potřebuji zvládnout sám,
zvětšuješ můj strach a slabost.

Ale když mne přijmeš s tím, co a jak cítím,
ať se to zdá sebevíc nelogické,
přestanu se pokoušet přesvědčovat tě
a budeme mít čas spolu přemýšlet o tom,
co je za těmi nelogickými pocity.

A potom, když si to ujasním, odpověď a řešení budou zřejmé,
já už nebudu potřebovat rady.
Zpočátku nelogické pocity začnou mít smysl,
když se jim dostanu na kobylku.

Tak, prosím, jen poslouchej a nech mě přemýšlet.
Naslouchej mi, abys mne slyšel a rozuměl.
A když chceš mluvit, prosím tě, počkej chvilku,
až bude řada na tobě
a já zase budu naslouchat tobě...