Já a Ženy ženám 2012

Dostala jsem pozvání a příležitost sdílet svůj příběh a inspirovat velké množství žen v projektu Ženy ženám.  A v tomto rozhovoru se se zpovídám, proč vlastně :-)

Na co chcete v projektu poukázat?

Že jsme úplně správně. I se všemi „chybami“, právě teď už jsme úžasné ženy. Je čas přijmout se celé, ve svém světle i stínu. Nemusíme se víc snažit. Všechno moudro a krásu máme k dispozici samy v sobě. Stačí často jen zpomalit, pustit touhu po dokonalosti a vnímat se. Právě teď a tady. Uctít samy sebe, své životní cesty, skrze které můžeme začít mnohem více ctít všechny lidi v našem okolí na jejich cestách. To nás vrátí k naší vnitřní síle.
Zároveň je z mého pohledu velmi zásadní síla ženského spojování, sdílení se na základě sdíleného poznání, moudrosti, přijetí a podpory. Je to přesně princip, díky kterému tento projekt vlastně vznikl. A jsem přesvědčená, že to je právě obrovská síla, která je tu k dispozici pro každou ženu, která se do programu zapojí.

Proč jste se k projektu připojila?

Do projektu Ženy ženám jsem se připojila proto, že nabízí možnost rozšířit povědomí o něčem, co mně samotné před 2 lety zásadně změnilo život k lepšímu. Moudro, které je snadno dostupné všem ženám, protože jej nosíme každá ve svém vlastním těle. Připojila jsem se proto, že vím, jak obtížné je za současných okolností v naší společnosti žít svůj ženský potenciál a svou ženskou energii osamocena. Že dokud je nás s tímto vědomím málo, část své energie musíme používat na obranu a vysvětlování svého změněného přístupu k životu, a to nás znovu vyčerpává a částečně i uzavírá do izolace nějakých „divných žen“, což této krásné přirozené energii nesvědčí. A připojila jsem se v neposlední řadě i proto, že se s Alicí a s většinou lektorek osobně již delší dobu znám a vím, že sdílíme stejné poslání, sloužit rozšiřování ženské energie do všech rozličných oblastí života, což dává projektu nesmírně živoucí sílu.

Proč myslíte, že má smysl ženy podporovat v jejich osobním růstu?

To je taková záludná otázka, osobní rozvoj je stejně důležitý pro ženy jako pro muže. Potřebujeme se rozvíjet společně, abychom se mohli vzájemně obohacovat a láskyplně v úctě spojovat, k čemuž jsme byli jako ženy a muži stvořeni. Podíváme-li se však na esenci ženské energie, kterou je láska, péče, měkkost, vyživující oheň, změna a plynutí, spolupráce, jsou to přesně ty hodnoty, které v naší společnosti chřadnou. Vyživíme-li ženské duše a uzdravíme-li jejich těla, mohou se dít ve světě zázraky.

Myslíte, že projekt osloví všechny ženy?

Upřímně si myslím, že ne. I když bych léčivou sílu tohoto projektu přála mnoha ženám. Jsou ženy, které jsou se svými životy spokojené, i když bychom se třeba my na jejich místě cítili přetížené a nešťastné. Sama mám ve svém okolí mnoho takových žen. Některé ženy necítí, že by jim v životě něco scházelo. Jsou se svým životem spokojené a necítí zatím potřebu změny. Myslím, že některé ženy se třeba i bojí. Pro některé citlivější ženy jsou tak velké a intenzivní projekty do jisté míry ohrožující. Některé ženy se bojí si přiznat, že jim jejich stávající životní okolnosti nevyhovují. Pro každou ženu, která hledá, je správný čas jindy. Pro mnoho žen přichází právě teď.

Proč by měly ženy projektu důvěřovat?

Měly neměly… to je na každé ženě, co cítí, když se na výpovědi žen lektorek dívá. Zda s námi rezonuje, či nikoliv. Všechny jsme ušly ve svých životech kus cesty, která občas vedla i trním, a o to, co nám nejvíce pomohlo se vrátit k vnitřní síle a pohodě, skrze kterou teď vědomě žijeme příjemnější a naplněnější životy, se dělíme. Snažíme se být ve svých projevech tak autentické, jak umíme. Rozhodnutí o důvěře v nás je na každé ženě samotné.

Proč se ženy bojí změny?

Jednou ze základních životních potřeb každého člověka je pocit bezpečí. Prožíváme-li změny jako ohrožení bezpečí, ohrožení toho života, který nás třeba i někde tlačí, ale je stále bezpečně předvídatelný, nechce se nám do nich. Ženy o něco více než muži, už ze své biologické podstaty, prožívají sebe i skrze životy svých dětí, tedy se změn bojí ze zodpovědnosti za druhé. Často si nesou nadměrnou zodpovědnost za to, jak by změna v jejich životech ovlivnila jejich okolí. A proto zůstávají žít životy, které je nenaplňují, i když potřebu změny silně vnímají.

A druhým silným důvodem, proč ženy obtížně realizují změny, je chybějící podpora okolí. Skutečná, vnímavá, nenásilná podpora. Často se nám snaží lidé v našem okolí v náročných situacích pomoci, avšak podle jejich vlastních představ, které se míjejí s našimi skutečnými potřebami. A protože žena, obzvláště, je-li matkou, potřebuje podporovat a chránit, těžko vykračuje vstříc změnám sama.

Co myslíte, že českým ženám nejvíce chybí?

Mám pocit, že mi to nepřísluší soudit. Budu-li mluvit za sebe, já jsem se často a dlouho potýkala s vnímáním vlastní hodnoty, s přijetím sebe samé taková, jaká jsem, měla jsem silnou potřebu se nějak „opravit“, „vylepšit“, změnit, čímž jsem odmítala sebe samu ve své podstatě, a tím jsem odmítala i všechny své dary, které jsem pro život dostala. Zároveň, z důvodu této nedůvěry v sebe samu, jsem některé své vlastnosti a postoje potřebovala před ostatními (a často i sama před sebou) obhájit, což se projevovalo určitou tvrdostí a pro okolí těžko snesitelnou intenzitou. A tento příběh vidím v mnoha ženách, se kterými se potkávám. Tedy možná bych to mohla shrnout do jednoho slova – chybí nám laskavé sebepřijetí.

Kdy je podle vás žena nejkrásnější a nejšťastnější?

Nad touto otázkou se mi po obličeji rozlil šťastný úsměv… Vzpomněla jsem si na těch mnoho žen, kterým se štěstím rozzářily oči a celý obličej, když si prožily uvědomění, že stačí, že JSOU. Že jsou úplně akorát, právě takové, jaké jsou, právě v každém okamžiku. A že vždycky byly. Přes všechno, co se v minulosti stalo.

Proč si spousta žen tak málo věří?

Jsme vyrostlé v mužském světě, naše sebedůvěra se potvrzuje mužskými kvalitami, ale protože to není naše přirozená základní esence, někde v hloubce těmto výsledkům oprávněně nedůvěřujeme. Je mnoho žen, do kterých byste to nikdy neřekli, že si jsou vnitřně nejisté, přestože na venek je všechno „značka ideál“.

Z pochybností o sobě samé se dostáváme pomocí důvěry a podpory, které, v dnešní „single – individualistické“, na osobní úspěch zaměřené době, je jako šafránu. Znám velmi málo šťastných žen, které jsou obklopeny skutečně podporujícími lidmi ve svém nejbližším okolí. A tak je třeba hledat důvěru a podporu venku, což je pro mnoho žen často velmi těžké.

Co vám osobně dodává sílu v životě?

Moje zkušenosti a dlouhá cesta, kterou jsem ušla. Když se podívám na všechna svá zakopnutí, všechny kameny na své cestě a na to, kde stojím dnes. Vědomí, že jsem součástí nějakého většího celku, že mám v určitém smyslu jen malou roli. Vědomí, že mé tělo je naprosto úžasný organismus, moudrý a skvěle „vyrobený“, je mnohem moudřejší než má mysl. Že plán přírody zahrnuje velký celek, kterého já jsem jen jedna součást. Že to, čemu sloužím, mne nese. Že mé tělo dokázalo „vyrobit“ celé nádherné dítě, samo, aniž bych to já jakkoliv kontrolovala. Že tedy existuje něco, čemu záleží na tom, že jsem schopná. Vědomí, že všechno probíhá v cyklech, a že všechno, ať je to co je to, má svůj čas a přejde to. Bolest i radost. A vědomí, že jednou umřu, mi dává svobodu nekonat to, co mi přijde zbytečné a naopak se věnovat tomu, co mi dává smysl nebo radost. A když některý den nic z tohot nezabírá, je tu vždycky "můj ženský kruh", ženy, mezi které patřím!

Co pro vás znamená pojem spokojená a naplněná žena?

Žena, která září. Někdy oslnivou září, jindy klidnou, jemnou a nepatrnou. Poznáte jí to v očích. Září, i když je smutná. Taková, která koná i je. Ta, které srdcem věříte každé slovo. Ta, která žije všechny své podoby, světlé i tmavé. Taková, která žije a vnímá. Sebe i své okolí.
Plyne s děním. Nepotřebuje tlačit, přijímá celý život a její srdce tak dokáže obejmout celý svět.

Šárka Kotvalová